Články

Směřování Hospodářské měnové unie a pozice České republiky

1. června 2013 | autor: Oldřich Vlasák | zdroj: Místopředseda EP
(Z vystoupení Oldřicha Vlasáka - Konference: Společenská diskuse - Směřování hospodářské a měnové unie.... Zámek Štiřín. 9.5. 2013, pořádal Úřad vlády.)

0V Bruselu se v posledním roce v souvislosti s krizí a související stabilitou Eura diskutuje o možném prohlubování evropské integrace v hospodářské a měnové oblasti. Diskuse se vede nad několika klíčovými dokumenty, mezi něž patří
- sdělení Evropské komise z 28. listopadu 2012, nazvaného Plán na vytvoření prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse
- zpráva předsedy Evropské rady Hermana van Rompuye z 5. prosince 2012, nazvaná Směrem k opravdové hospodářské a měnové unii a
- roadmap k dokončení hospodářské a měnové unie, na jejíž podobě se dohodla prosincová Evropská rada

Tyto dokumenty v zásadě předpokládají vznik bankovní, fiskální a hospodářské unie, která vyústí v unii politickou. Ta by měla zahrnovat jak koordinaci národních reforem, tak hospodářských a sociální politik i možnost nejrůznějších transferů (paradoxně se nyní v souvislosti s politickou unií nehovoří o společné zahraniční a bezpečnostní politice.) Právě politická unie je stavěna jako protipól vize Evropě jako zóně volného obchodu bez závazku ke vzájemné solidaritě. Politická unie by přitom měla Evropě poskytnout možnost větší kontroly a to i posílením role Evropského soudního dvoru.

Všechna významná rozhodnutí v oblasti hospodářské a rozpočtové politiky, jež budou činit členské státy účastnící se prohloubené a skutečné HMU, by podléhala větší koordinaci, schválení a dohledu na evropské úrovni. Plán vytyčuje cestu k prohloubené a skutečné HMU v podobě postupných opatření v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu. Některá lze provést na základě stávajících Smluv, jiná však vyžadují jejich změnu.
- V krátkodobém horizontu (do 6 až 18 měsíců) by mělo být bezprostřední prioritou provedení již dohodnutých reforem (balíček šesti právních aktů) nebo reforem, o nichž má být dohoda teprve dosažena (balíček dvou právních aktů). Členské státy by se také měly do konce tohoto roku dohodnout na jednotném mechanismu dohledu nad bankami. Pro účinnou bankovní unii je třeba vytvořit tento jednotný mechanismus dohledu a po jeho schválení i jednotný mechanismus pro řešení problémů bank v obtížích. Po dosažení dohody na víceletém finančním rámci by se měl posílit rámec pro hospodářskou správu vytvořením „nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost“ v rámci rozpočtu EU. Tento nástroj by byl od víceletého finančního rámce oddělen a napomáhal by včasnému provedení strukturálních reforem důležitých jak pro členské státy samotné, tak pro hladké fungování HMU. Fungoval by na základě smluvních ujednání uzavřených mezi členskými státy a Komisí.
- Ve střednědobém horizontu (18 měsíců až 5 let) by se posílilo společné provádění rozpočtové a hospodářské politiky (včetně daňové politiky a politiky zaměstnanosti) realizované spolu se zvýšenou rozpočtovou kapacitou. Zvláštní rozpočtová kapacita eurozóny by měla mít vlastní zdroje a poskytovat dostatečnou podporu podstatným strukturálním reformám rozsáhlých hospodářství v obtížné situaci. Tato kapacita by se mohla vytvořit na základě nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost, byl by však pro ni užitečný nový, zvláštní právní základ ve Smlouvě. K snížení zadluženosti a stabilizaci finančních trhů by mohly přispět evropské pokladniční poukázky a fond pro umoření dluhu, jehož využívání podléhalo by přísným podmínkám. Rozpočtovou kapacitu a další nástroje by měla monitorovat a spravovat pokladní správa HMU v rámci Komise.
- V dlouhodobém horizontu (nad 5 let) by na základě odpovídajícího sdílení suverenity, odpovědnosti a solidarity na evropské úrovni mělo být možné sestavit samostatný rozpočet eurozóny, který HMU poskytne rozpočtovou kapacitu na podporu členských států zasažených otřesy. Pevně integrovaný rámec hospodářské a rozpočtové správy by navíc mohl umožnit společné vydávání veřejných dluhopisů, což by zlepšilo fungování trhů a provádění měnové politiky. To by byla konečná fáze HMU.

-------------

Cílem by nemělo být posilování HMU a evropské integrace o sobě a pro sebe, ale posilování vnitřního trhu a zvyšování a přibližování konkurenceschopnosti jednotlivých států EU.

Primární je proto ekonomická integrace, která znamená, že se ekonomiky rozdílných zemí navzájem propojují a odstraňují se bariéry vzájemného obchodu. Právě ekonomická integrace podporou vzájemného obchodu umožňuje zlepšování životní úrovně obyvatel.

Konkurenceschopnost lze zvyšovat i při odlišné míře zdanění nebo rozsahu sociálních dávek a služeb. Nejenom v Evropě, ale i na světě fungují konkurenceschopné ekonomiky se zcela odlišnou mírou zdanění a strukturou rozpočtů.
Není proto nutné sjednocovat nástroje hospodářské a sociální politiky, neboť všechny státy nemají stejně strukturovanou ekonomiku a společnost.

Vzhledem k propojenosti měnové a fiskální politiky, je jasné, že měnová unie se neobejde bez dodržování pravidel stability veřejných financí.
Státy měnové unie proto potřebují vyšší míru společné koordinace v bankovní i fiskální oblasti, než státy mimo ni. V tomto kontextu je dvourychlostní Unie možná.

Pro ČR není aktivní zapojení do bankovní unie výhodné. Tuzemský bankovní dohled je konsolidovaný, navržené nástroje nepotřebujeme. Premiérem vyjednané záruky (dvojí hlasovací většina, lokální dohled nad dcerami) jsou dostačující.

Smlouvy o provádění hospodářských reforem mezi členskými státy a institucemi EU by se měly vztahovat pouze na členské státy čerpající finanční podporu ze záchranných mechanismů. Není důvod zatahovat „úřednický“ Brusel do reformních opatření v členských státech, které jsou realizovány na základě „politického“ mandátu získaného ve volbách.

Státy a jejich občané musí pocítit dopady neodpovědného hospodaření. Fiskální kapacita a jiné záchranné prostředky by měly být prostředkem, který slouží k výjimečnému vyrovnávání hospodářských šoků postihujících jednotlivé členské státy. Z principu je proto třeba odmítnout navrhované evropské pokladniční poukázky a fond pro umoření dluhu. Nesmí zvyšovat riziko morálního hazardu pro národní vlády.

Diskutované změny jsou natolik zásadní, že bychom v České republice měli v souvislosti s plánovaným zavedením společné měny uspořádat referendum o přistoupení do měnové unie.

Politická unie, o které se nyní hovoří, není žádoucí, otázkou však je, zda je vyhnutelná. Evoluce směrem k politické unii se totiž pravděpodobně uskuteční celkem zákeřně spoluprací mezi většinou levicových i pravicových politických stran pod vlajkou evropeismu, jak to známe v Evropském parlamentu. Politickou unii bychom měli odmítnout, a to i kdybychom měli být v Evropské radě v minoritním postavení.

 

Zpět