Články

Mecenáška Meda Mládková navštívila Muzeum východních Čech

13. října 2013 | autor: ves, red | zdroj: Kancelář O. Vlasáka, ODS, ČT1, ČT24, Reflex
Beseda Dr. Medy Mládkové a Jiřího Pospíšila se studenty hradeckých gymnázií a SPŠ Stavební. Beseda se uskutečnila 11. 10. 2013 v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Besedu s paní Dr. Medou Marií Mládkovou, sběratelkou moderního umění, kterou do Hradce Králové doprovodil Jiří Pospíšil, bývalý ministr spravedlnosti, znalec umění, spolupracovník Medy Mládkové, uspořádal v Hradci Králové Pavel Staněk. Mezi hosty byli také místopředseda Evropského parlamentu a hradecký zastupitel Oldřich Vlasák, náměstek primátora Martin Soukup a hradečtí architekti.

Meda Mládková je mecenáškou moderního umění a z tohoto důvodu i velkou podporovatelkou projektu výstavby galerie moderního umění dle projektu arch. Josefa Gočára v Hradci Králové. Nejen na toto téma, ale především o svém zajímavém životě a o umění hovořila se studenty, architekty a veřejností.

"Meda Mládková je neuvěřitelně energická a charismatická dáma, která spolu se svým manželem Janem Mládkem vybudovala velkou sbírku umění. Po smrti manžela v roce 1989 založila Nadaci Jana a Medy Mládkových a rozhodla se k rekonstrukci Sovových mlýnů, kde nyní sídlí Museum Kampa. Sem také umístila svou uměleckou sbírku, kterou darovala Hlavnímu městu Praha," říká JUDr. Pavel Staněk.

Videozáznam naleznete ZDE

-------------
Záznam naleznete ZDE


(Čt1 11.10.) Hradec oprašuje Gočárovy plány -

Aneta SAVAROVÁ, moderátorka:
Část sbírky umění z pražského Muzea Kampa se možná přestěhuje do Hradce Králové. Takový plán má sběratelka a mecenáška Meda Mládková. Má ale podmínku, Hradec musí postavit galerii podle projektu Josefa Gočára ze 30. let minulého století. Město proto rychle staré plány oprášilo.

David VÁVRA, architekt /z videoklipu Magistrátu Hradce Králové/:
Je to tady již několik desítek let takové prázdné, Hradec potřebuje novou galerii.

Vlastimil WEINER, redaktor:
Architekt Josef Gočár pro ni měl před 82 lety vybrané místo, dodnes volné. Na levém břehu Labe u Sokolovny, hned vedle muzea, které stavěl jeho učitel, architekt Jan Kotěra.

průvodkyně Muzea východních Čech, Hradec Králové:
Tady vidíte onen zmiňovaný model Galerie moderního umění od Josefa Gočára.

Jiří KREJČÍK, architekt:
Máme k dispozici původní plány, které jsme shromáždili z archivu Národního technického muzea, máme dobovou fotodokumentaci.

Vlastimil WEINER, redaktor:
"Pokud Hradec galerii postaví, přesunu tam část sbírky umění z Muzea Kampa," řekla při návštěvě města Meda Mládková. S podmínkami v Praze není spokojená, navíc dětství prožila v nedalekých Smiřicích.

Meda MLÁDKOVÁ, sběratelka umění:
Půjčila bych cokoliv z muzea, máme taky spoustu /nesrozumitelné/, čili máme spousta věcí, není žádnej problém. Máme 200 obrazů Kupky.

Vlastimil WEINER, redaktor:
A ty byste půjčila?

Meda MLÁDKOVÁ, sběratelka umění:
Půjčila, samozřejmě.

Vlastimil WEINER, redaktor:
Nejdřív ale musí galerie stát.

Martin SOUKUP, náměstek primátora, Hradec Králové /ODS/:
Bez snů a ideálů nelze být člověkem. Tato stavba je v této rovině. Každopádně by Hradci Králové slušela a jdeme do toho.

Vlastimil WEINER, redaktor:
Nadčasový projekt Gočár za první republiky v Hradci neprosadil, i když měl promyšlený každý detail.

Jiří KREJČÍK, architekt:
Beton, sklo, ocel, tři základní materiály.

Vlastimil WEINER, redaktor:
Cenu architekti odhadli an 200 milionů korun. Po bloku škol by to byla druhá stavba postavená v Hradci podle Gočárových výkresů až po jeho smrti.

Vlastimil Weiner, Česká televize, Hradec Králové.

-----------------

(Reflex 10.10. Marek Gregor) Splněný sen Medy Mládkové -

DESET LET EXISTENCE největšího soukromého muzea v Čechách

"Vydrží-li kultura, přežije národ," zní známý výrok Jiřího Mládka, který na jeho památku umístila Meda Mládková do záhlaví pražského Musea Kampa. MINULÝ TÝDEN SLAVILO DESÁTÉ NAROZENINY.

BĚHEM TÉ DOBY se Museum Kampa vyprofilovalo v nejvýraznější soukromé výtvarné muzeum u nás. Navíc hlavnímu městu věnovala Meda Mládková sbírku Františka Kupky, práce na papíře a také unikátní sbírku Jiřího Koláře. Zbytek prací v rozsahu asi dvou tisíc exponátů zůstává ve vlastnictví Nadace Jana a Medy Mládkových.

KLÍČOVÁ SBÍRKA

Zcela unikátní je v Museu Kampa Sbírka středoevropského umění, na jejíž vznik zavzpomínala Meda Mládková ve sbírkovém katalogu: "Můj zájem o středoevropské umění vlastně vyprovokoval Milan Kundera.
Inspirovala jsem se jeho postojem, s nímž vyzdvihoval právě kulturu střední Evropy. Na tu jsem se soustředila. Tím spíše, že matka mého manžela byla Polka. Následně jsem se seznámila s Georgem Sorosem. Nadchla jsem ho pro ideu pomoci našim zemím nacházejícím se z velké části v tragické situaci, způsobené okupací ruskými vojáky. Založila jsem dokumentační centrum ve Washingtonu a Budapešti, jehož členy se mimo jiné stali i ředitel Guggenheimova muzea v New Yorku Thomas Messer a ředitel Muzea moderního umění ve Vídni Dieter Ronte. Během několika let jsem pravidelně zajížděla do Vídně, Budapešti, Varšavy a dalších měst. Dodávali jsme umělcům odvahu a kupovali jejich díla, z nichž mnohá jsou součástí kolekce Musea Kampa. Například v Polsku byly podmínky za bolševika natolik drastické, že se umělci stáhli a začali vystavovat po svých bytech. Maďaři byli skoro stejně izolovaní jako čeští a slovenští umělci. V Jugoslávii rozdělené do několika částí, které nespolupracovaly, jsem vybrala krásnou kolekci ze Slovinska. Když se Slovinci dozvěděli, že je vybrán také Srb, stáhli zápůjčku na výstavu Expressiv, Středoevropské umění od roku 1960, jež se v letech 1987 a 1988 uskutečnila ve Vídni a ve Washingtonu. To je také důvod, proč není ve sbírce Musea Kampa žádný Slovinec."
I když toto muzeum neoplývá velkými prostředky, své sbírky postupně doplňuje. V roce 2007 zakoupilo sbírku Grit Wendelbergerové, výtečně vybranou kolekci českého umění, v níž byla například vynikající díla Václava Boštíka nebo Dalibora Chatrného.
V dobré paměti máme ještě loňský nákup Kupkova archívu od americké kunsthistoričky Lilli Lonngren Andersové.

VÍCE MUZEUM NEŽ KUNSTHALLE

Za deset let svého trvání má Museum Kampa na svém kontě téměř stovku výstav. "Měli jsme u nás výstavu Mondriana, originály Andyho Warhola, Kandinského, nyní Klimta," vyjmenovává nejoceňovanější projekty dlouholetý ředitel Musea Kampa Jiří Lammel a dodává: "Výstavy většího rozsahu narážejí v Sovových mlýnech na dva problémy. Jedním je prostor a druhým finance. My jsme privátní instituce, která dostává od magistrátu ročně 800 tisíc korun, zatímco DOX přibližně osmkrát víc. Ministerstvo kultury nám přispívá sto tisíci korunami, zatímco DOX – myslím – dostává asi pět miliónů. Zda je to dané svérázností paní velitelky a vládkyně Mládkové, to nevím. Vezměte si, že Václav Klaus tady ještě nikdy nebyl. Na oslavě nezávislosti na Hradě mu jednou paní Meda říkala: Pane prezidente, vy jste u nás ještě nebyl. A on odvětil: Kde to je?"
Je vlastně zázrakem, že Museum Kampa v Sovových mlýnech vůbec vzniklo. Tlaky nejrůznějších nečitelných lobby na konci devadesátých let na získání takto exkluzívního místa byly na magistrátu enormní. Veliký boj musela paní Mládková svést také s památkáři, kteří původně nesouhlasili s umístěním skleněné kostky na střeše budovy Sovových mlýnů. Vytvořil ji Marian Karel a v našich podmínkách se jedná o zcela průlomovou historickou úpravu objektu v centru města. Zde je na místě zmínit tehdejšího (a v porevoluční historii vůbec nejdéle sloužícího) ministra kultury Pavla Dostála. Jiří Lammel k tomu dodává: "Vždy, když byl nějaký problém, Meda mu zavolala. Byl to bojovník. To není ten dnešní alibismus jako za minulé ministryně kultury, že bouračku na Václaváku schválíte, ale jen naoko. Dostál opravdu dokázal praštit do stolu, ať už to byla velká kauza skleněné kostky, podlahových krytin, či obyčejných dveří. Bohužel pan Dostál odešel a s pány Jandákem a Jehličkou jsme už nikdy neměli tak přímý kontakt. Za posledních ministrů se kontakty dostaly téměř na bod mrazu."
Na druhou stranu se po odchodu Milana Knížáka z Národní galerie konečně narovnaly vztahy mezi Museem Kampa a naší první výtvarnou institucí. Z jejich vzájemné spolupráce vznikla skvělá výstava Františka Kupky Cesta k Amorfě v Salmovském paláci na Hradčanském náměstí nebo výstava grafi k Franciska Goyi v Sovových mlýnech.
Do velkého sporu se dostala Meda Mládková s galeristkou Monikou Burian, která na ni podala trestní oznámení, protože odmítla dodržet smlouvu o uskutečnění výstavy Amedea Modiglianiho. Důvod byl logický: ukázalo se totiž, že u části vystavovaných děl nebylo možné dostatečně prokázat jejich autorství, což je v případě Modiglianiho zvláště nebezpečné, neboť se jedná o jednoho z nejfalšovanějších umělců. "Prověření původu a pravosti vystavených uměleckých děl je pro nás zcela zásadní," připomíná Jiří Lammel. Výstava se nakonec uskutečnila v Obecním domě a v odborných kruzích se o ní mluvilo jako o hodně kontroverzním projektu.

SOCHAŘSKÝ PARK A VÁNOČNÍ KAŠTANY

Plány má letos čtyřiadevadesátiletá kurátorka a sběratelka umění Meda Mládková stále velké. V okolí Musea Kampa se jí podařilo vytvořit jedno z mála míst v hlavním městě, kde se můžeme setkávat se současnou sochařskou tvorbou ve veřejném prostoru. První intervencí byla slavná židle od Magdaleny Jetelové, kterou odnesla velká voda v roce 2002. Na nádvoří muzea vznikl sochařský park, kde můžete obdivovat objekty Karla Nepraše nebo Olbrama Zoubka. O něco kontroverzněji působila Mládkové snaha instalovat současné umění do celého prostoru parku na Kampě, proti čemuž protestovali občané Prahy 1. Po projektu tak zůstalo nakonec několik vystavených děl, především Miminka Davida Černého, která se vedle zmíněné židle stala ikonickou záležitostí.
Na otázku, co zajímavého chystá Museum Kampa ještě do konce roku, Jiří Lammel odpovídá: "Jsou před námi dvě zásadní výstavy, tou první je představení tvorby Jiřího Johna, manžela Adrieny Šimotové, jenž by se na podzim dožil devadesáti let. A pak tu budeme mít typicky vánoční výstavu Josefa Lady, k tomu na dvoře pečené kaštany, svařené víno a možná přijde i ponocný a kocour." A protože Museum Kampa je jedním z mála muzeí u nás, které nemá zavírací den, můžete si jeho návštěvu naplánovat třeba na Štědrý den, kdy celá Kampa pravidelně ožívá slavnostní vánoční náladou.

Skleněná kostka by na Sovových mlýnech nestála, nebýt bývalého ministra kultury Pavla Dostála. Jednou, když proti ní bojovali památkáři, povídám mu, že tam nebude ničemu škodit. Odpověděl: "Já vím, už mi to volali profesoři Líbal s Kotalíkem."

 

Zpět